Úvod

Jednoho krásného slunného (ani nevím, jestli ten den opravdu takový byl) jsem dostal telefonát od našeho kapelníka. Konverzaci lze zkrátit do následujících vět.

Frenky: „Čau, René, nechtěl bys nahrávat VeKu?“
Já: „Jasně, že jo!“ 

A tak jsem položil telefon a začal přemýšlet. Během následující půl hodiny mě polila vlna zděšení. Znáte ten pocit, když v nadšení na něco kývnete, ale pak vůbec nevíte jak se s tím poprat, ani kudy ven? Tak přesně tenhle pocit to byl.

Z telefonování vzešla mimochodem i kupa dalších věcí. Jako například to, že nahrávat se bude až za 2 měsíce (ufff, do tý doby mám čas něco vymyslet!) nebo že by se to mohlo uskutečnit na Vesmíru.

Hned je ale potřeba podotknout, že v plánu nebyla žádná lesácká demo nahrávka. Měla to být nahrávka, která by měla hrdě stát vedle toho kvanta nahrávek, které VeKa za svých 15 let působení nahrála. Ba možná měla ještě trochu vyčnívat, protože mělo jít o dva singly, které člověk tak nějak vnímá víc než album o více skladbách.

Abych vás uvedl do toho, proč jsem byl s takovýmto požadavkem vůbec kapelníkem osloven. V roce 2013 jsem jako slepec k houslím přišel k nahrávání jednoho coveru s pár mými kamarády. Nechtěli jsme úplně kvalitu „chrčítko a.k.a. noutbukový mikrofon“ a tak jsem si tenkrát ve škole půjčil kondenzátorový mikrofon se zvukovou kartou a pustili jsme se do nahrávání. Jo, uznávám, tenkrát jsme na to všechno šli trochu od lesa (pozicování mikrofonu ani processing nám nic neříkalo), ale podstatná věc na tom je ta, že tahle chvíle na dalších pár let ovlivnila můj směr.

Tři roky uplynuly, hodně nahrávacích projektů se uskutečnilo, začal jsem zvukařinu studovat a já tu stojím před zatím největší výzvou v životě.

 

Proč?

Proč jsme se do toho chtěli vůbec jako kapela pustit, když už má za sebou VeKa nejedno studiové album i dva studiové singly? Už víceméně před rokem jsme se rozhodli jít směrem videoklipů a to zkrátka něco stojí. A ufinancovat jak nahrávání po zvukové stránce tak natáčení po stránce obrazové v křesťanském světě, kde je obvyklá měna „Pán Bůh zaplať“, zkrátka nejde. Zároveň jsem s Frenkym (a.k.a. kapelníkem) jednou vedle sebe pro zajímavost postavili moje domácí nahrávky a nahrávky z posledního nahrávání ve studiu a k mému potěšení i údivu jsem si nevedl vůbec špatně.

Jeden z posledních studiových singlů:

(Jo a taky jsme do toho asi šli trochu z hecu, ale musel jsem sem napsat i záslužnější důvody)

Vždycky jsem chtěl, aby moje nahrávka VeKy zněla nějak takhle:
(Album Řeka radosti / rok 2002)
https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/256830784&color=ff5500&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false

 

Jak?

Dobrá a skvělá otázka! Během těch tří let mého nahrávacího vývoje jsem si za svůj výdělek z letní brigády koupil zvukovou kartu Focusrite Scarlett 18i20 s krásnými osmi vstupy, které byly dál rozšířitelné ADAT rozhraním. Právě tahle karta měla tvořit mozek toho všeho. Abych vás uvedl do problematiky. Nahrávání většinou probíhá tím způsobem, že rozmístíte mikrofony před zdroj nebo zdroje zvuků a signál z každého mikrofonu nahráváte do svojí vlastní nezávislé stopy, které pak ve výsledku mícháte a processujete v počítači. Tohle je důležitá věc hlavně při nahrávání bicích, kdy se na každý buben používá 1-2 mikrofony, plus pár mikrofonů rozestavěných po místnosti (v našem případě šlo o 13 nezávislých stop pro bicí). Právě toto separované nahrávání do jednotlivých stop vám pak při mixování dá dostatek místa pro čáry a máry, které byste s bicími nahranými v jedné stopě jen těžko dělali.

A tak jsme měli základ – osm vstupů na mojí zvukovce. Kde ale sebrat zbývajících 5, když mluvím o 13ti stopách pro bicí našeho Ivana? Teď přichází ten okamžik, kdy začnu neskonale opěvovat toho, kdo pro VeKu kdysi vybíral ozvučení. Abyste chápali, tak máme jako kapela dostatek vybavení na to, abychom se všude zvládli sami nazvučit. Máme dokonce i svého zvukaře (ahoj, Tome!). No nic, zpět k tématu. Součástí letitého kapelního vybavení byl i mixážní pult právě s optickým ADAT výstupem kompatibilním s mojí zvukovkou. Ha, první trefa do černého! Zároveň je k mixážnímu pultu přes ADAT připojen i předzesilovač pro mikrofony se zlověstným názvem ULTRAGAIN. Ha, druhá trefa do černého! Bůh mě má rád! Vzhledem k tomu, že mixážní pult už poslední dobou mele z posledních dechů a funguje na dobré slovo a pohlazení zvukaře, tak jsem sáhl po tom preampu (předzesilovači), který mou zvukovku obohatil o svých vlastních krásných 8 vstupů. Kdo jste zdatní v matematice, už víte, že 8 + 8 = 16 vstupů = 16 nezávislých stop a s tím už pořídíte zvládnout leccos! A o obsluhu toho všeho se nám měl postarat software Cubase ve verzi 5.1.1.

Mám pocit, že už se tu vykecávám víc než dost a tak to zkrátím. Přesuňme se do doby o dva měsíce dopředu, kdy nastává den D. Stojím s Frenkym v pozdní čtvrteční večer na Vesmíru, bubeník má přijet ráno a uvažujeme, jak zvukově utěsnit jednu z chatek, které běžně slouží pro ubytování mladých, kteří na Vesmír přijedou. Představte si to, všude po stěnách připevněné matrace, které na Vesmíru zažily ještě Pavla Rouska. Na stropě připíňáky připevněná prověšená plátna, která dřív sloužila asi jako ubrusy (díky, vesmírná prádelno!). Na podlaze koberce, které jsme našli ve skladu VeKy a hádáme, že zažily veškerou historii naší kapely.

Trochu to ladíme, tleskáme, posloucháme. Skvěle! Ani kousek ozvěny, přesně to jsme chtěli!

Jak vypadá utěsněná chatka s bubeníkem uvnitř? Nějak takhle..
Jak vypadá utěsněná vesmírná chatka s bubeníkem uvnitř?


Bubeníkových 13 stop!

Uznávám, že úvod byl trochu delší a je jen na vás, jestli budete chtít, abych sepsal další díl. Tohle jsem se rozhodl sepsat jen z rozmaru v přestávkách mezi mixováním (o tom by byl taky jeden díl!)