Úvod

Kde jsem to minule přestal?.. Á, už si vzpomínám!
Stojím s kapelníkem uprostřed improvizovaného studia (chatky, LOL). Je pozdní večer (spíš už bylo brzké ráno) 3. březen 2016 a my rezignovaně strháváme na zem jednu z matrací, které visí na zdi přivázané provázkem a Frenkyho ultimátním skautským uzlem (který nám během nahrávání asi tak 8x povolil). Usínáme, dopřáváme si 4 hodiny spánku, a ráno přijíždí přesně na čas náš bubeník Ivan s basákem Kubou. Proč zdůrazňuju, že přijeli na čas? No, to byste museli Ivana znát (kdo znáte, víte :D)

 

Nabíráme bubny

Tak, jste zvukař na volný noze a vaše noční můra se právě vyplnila. Stojíte před bicí soupravou, na stole přichystaných 16 vstupů a víte, že tohle nezvládnete ani se třemi mikrofony, ani s pěti. S osmi už by se o tom dalo uvažovat, ale vy skončíte na čísle 12. Jo, dvanáct vymyšlených mikrofonů, ale kde je sehnat?

Teď přichází chvíle, kdy zase začnu neskonale opěvovat pár lidí. V první řadě Frenkyho, protože sháněl po všech čertech mikrofony na bicí. A v řadě druhé zvukaře Ondru Horniga (www.ohornig.cz), který nám půjčil svoji sadu mikrofonů na bicí, i přes to, že hned následující den je potřeboval k zvučení svojí akce, takže byl trochu risk nám je půjčit (opět, kdo nás znáte, víte :D). Tohodle zvukaře Ondru můžete znát například jako toho, kdo (myslím) každoročně zvučí závěrečnou mši v katedrále po Diecézním setkání mládeže.

Takže hurá! Máme Ondrovu sadu na bicí, kterou ještě posílíme pár mikrofony, které vlastním já nebo VeKa.

Teď těm techničtějším z vás rozepíšu, jak jsme to kulišácky vymysleli.

Část Ivanovy bubenické soupravy

Mikrofony

Snare (bubínek)

Vrch: Shure SM57

Spodek: Shure SM58

4x Tomy (kotle)

3x Shure PG56

1x Shure SM57 beta A

Kick (kopák)

Vnitřek: Ondrův mikrofon, jehož typ si nepamatuju

Subkick: No name kondenzátor z VeKáckého vybavení

Hi-hat (hajtka)

sE Electronics SE 1A

Over heady

2x sE Electronics SE 1A v XY stereo zapojení

Room

Audio-Technica AT2035


Osobně jsem měl největší starost o mikrofony Shure PG56 na tomy. Chtěli jsme totiž celou jednu skladbu hodně stavět na tomech a tyhle mikrofony patří k takovému průměru, který vám dobře poslouží při pódiovém zvučení, ale při nahrávání žádný zázrak.

Rozmístění mikrofonů

Část o pozicování mikrofonů zkrátím do pár vět. Mikrofon na snare jsme pomocí modifikace pravidla tří prstů (googlete) namířili na střed bubnu, abychom dostali zvuk pumpujícího úderu paličkou. Mikrofony na tomech jsme směřovali na kraj blány, abychom dostali takový hutnější a velký zvuk tomů. Mikrofon na hi-hat jsme nasměřovali trochu víc k pupku (středu), protože se nám ten zvuk prostě víc líbil. Do kopáku jsme nacpali jeden velký hyperkardioidní mikrofon, z kterého jsme brali takový ten klikající zvuk úderu a před kopák jsme dali kondenzátorový mikrofon, který nám bral tzv. „low-end“ (nízké frekvence). Jako over heady jsme použili trochu nestandartní XY umístění hlavně kvůli malému prostoru místnosti a asi 1-2 metry od soupravy jsme ledabyle umístili room mikrofon.

Pak už jsme jen posadili bubeníka, pustili mu metronom do sluchátek a další čtyři hodiny jsme se trápili na drobnostech (Ivan je dost perfekcionista :D)

 

Nabíráme basu

Tak, bubeník má nahráno. Vy jako zvukař zatím jen ladíte hlasitosti, aby se to dalo poslouchat a nic se vám nepřebudilo a na řadu přichází basová kytara. To je najednou ráj! Obecně se baskytary dost často nahrávají tak, že se přímo zapojí nástroj do zvukové karty nebo se nahraje linkový výstup basového aparátu. No, Kubova basa v obou těchto případech dost šuměla a tak jsme se rozhodli nahrát všechno mikrofonem. Až pár týdnů potom mi spolužáci řekli, že pomocí mikrofonů se v praxi nahrávají jen baskytary do metalových žánrů (juchů, máme metalovou basu!). Na Kubovo basové kombo od TC Electronics jsme použili dva mikrofony. První byl ten obrovský mikrofon, který jsme předtím narvali do Ivanova kopáku a ten druhý byl sázka na klasiku jménem Shure SM57 (vygooglete si to, je to vážně legenda!)
Na base není nic moc co řešit. Kuba párkrát zahrál, já udělal pár střihů a bylo hotovo.

 

Akustická kytara

Tak, s baskytarou jsme skončili v pátek někdy kolem desáté hodiny večer a já se rozhodl, že chci mít akustiku z krku ještě ten samý večer. S akustikou byla prakticky jen ta potíž, že na ní hraju já a musím se sám nahrát. Což je dost otrava, když musíte neustále odkládat trsátko a přes hromadu mikrofonů ovládat jednoručně počítač, aby vám kytara nespadla z klína. Ale když to pominu, tak poslední větší překážka byla ta, že jsem měl nahrát rytmicky přesně vybrnkávání osmin trsátkem přes polovinu skladby (věřím, že někdo z kytaristů se mnou bude soucítit :D). Zároveň jsem ze svých předchozích nahrávání věděl, že u hraní na kytaru hrozně funím a divili byste se, jak je to ve výsledku celkem dost slyšet. Takže jsem omezil přísun kyslíku na minimum a několik dalších hodin se snažil zahrát svůj picking správně, což se nakonec i povedlo.
Mikrofony byly následovně. Před ozvučnicí byl velkomembránový kondenzátorový mikrofon AudioTechnica AT2035, který bral basovější frekvence a celkový zvuk kytary. A nad dvanáctým pražcem jsem dal do XY zapojení dva sE Electronics SE1A, které naposled levitovaly nad bubeníkovou hlavou a braly zvuk činelů. Toto zapojení mělo hlavně dokreslit celkový sound kytary a vzít taky trochu zvuku trsátka přejíždějícího přes struny.

 

Klavír

Sobota ráno. Sen, sen, sen, splněnej sen! Klávesy jsou jediný nástroj, u kterého nemusí být ticho. Veškeré nahrávání probíhá buď pomocí výstupu digitálního piana nebo přes MIDI rozhraní. My jsme se pro jistotu rozhodli nabrat obojí. U zvukového výstupu piana není co řešit. Zapojíte levý a pravý kanál (tomu se říká stereo, kdybyste nevěděli). Jeden konec do piana a druhý do zvukovky. MIDI rozhraní je věc ještě krásnější. Je to digitální standard někdy z 80. let a funguje na tom principu, že zaznamenává souřadnice stisknuté klávesy na klaviatuře, údaj o dynamice stisku a nebo údaj o stisknutém pedálu. Údajů se zde přenáší ještě další kvantum, ale pro představu nám stačí tyto tři. Žádný zvuk se nepřenáší. Souřadnice se zaznamenají přes zvukovou kartu (ta má taky MIDI rozhraní) do počítače a v počítači už jen dáte vybrat klavíristovi z nepřeberného množství klavírních rejstříků, se kterými pak lze dál pracovat.
Výhodou MIDI rozhraní je pak také fakt, že můžete libovolně pohnout s jakoukoli nahranou notou nebo ji bez lítosti smazat. To se hodí hlavně v případech, kdy se klavírista úplně správně netrefí a vezme spolu například dvě klávesy.
Ale musím tu naší Martu pochválit, zahrála to moc pěkně! (Čáu Marto, vím, že to budeš číst!)
Jo a taky velký díky litomyšlské schole, která nám půjčila stage piano (to je opět Frenkyho práce)

 

Elektrická kytara

Tak na elektriku jsme se vrhli hned v sobotu po obědě. Hraje nám na ní Martin, což je neskutečnej kus kytarovýho mága a tak jsem neměl moc strach, že by něco šlo špatně. A taky nešlo. Z hlediska mikrofonů jsme použili Shure SM57 beta A a Shure SM58. Martinovo kombo mělo jen jeden 12ti palcový reprák, takže jsme jen chvilku hledali to správný místo pro postavení mikrofonu, protože reproduktor má v různých částech vcelku dost odlišné vlastnosti. A tak jsme po pár hodinách Martinova perfekcionismu úspěšně zakončili předposlední část nahrávání kapely.

 

Smyčce